Dina Pani, 25. července 1973

Již několik dnů jsem v Dina Pani a bydlím v malé chýšce uprostřed lesa, vedle prostranství s ohništěm, které upravili mladí lidé, kteří zde žijí: Sandro, Ital, Motima, malá Australanka, Uma, bývalá fotomodelka z Holandska, Šivdží, Číňan, a Šambó, Kanaďan. Žijí jako sádhuové, odění jediným kouskem látky, stále v lesích nebo u dhuni, v sebezkoumání. Dva z nich spí v malých jeskyňkách, které si sami vytesali ve skále. Pokoušejí se žít podle pravidel čistoty, při svítání vstávají, koupou se v blízkém potoce, rozdělávají oheň a trhají květy pro ranní modlitbu. Pak uvaří hrnec s čajem oslazeným tmavým cukrem. Nic nepijí ani nejedí, aniž to nabídli nejdřív ohni, který považují za posvátný. Občas si v kruhu zakouří rituální dýmku, doprovázejí to modlitbou. Často se společně v tichu medituje, nebo se jen prostě pozorují praskající plameny. Nad ohněm uvaří brambory a pečou velký kulatý chléb. Koupou se nazí dole v překrásném jezeře, v naprosté nevinnosti. Je to jakýsi druh ráje na zemi a mně je jasné, že jsou povzneseni nad sexuální energii. Je tu velmi čistá atmosféra, intenzivní, jakoby z jiné planety.

Poskytli mi ten nejhezčí a nejcivilizovanější kousek chaty, právě tak velký jako mé tělo. Kočka spí v noci u mě, obtočená kolem mého krku. Říkají mi, že chrání před škorpióny, hady a mangustami. Kolem jsou piniové háje, teď v době monzunu velmi bujné. Běháme v obrovsky vysoké trávě. Tvrdí se, že je tu hodně hadů, ale kupodivu nemám vůbec strach. Jako dítě jsem nemohla usnout, byl-li v místnosti pavouk. Pravděpodobně jsou tu i tygři a leopardi, ale se cítím v každém okamžiku chráněna Babadžím.

Mezi všemi vládne naprostá bratrskost, o všechno se dělí. Tito mladí lidé žijí v takovém andělském a transcedentním vztahu, že se dokonce obávám, že je svým ženstvím ruším. Jsem si ale vědoma, že mne Babadží důkladně očistil, zvláště těmi svými sexuálními hrátkami v Haidakhánu, kdy mne nechal pocítit, že sex je vlastně něco směšného, a proto není nutný.

Málo se jí, většinou jednou denně, učí se tu jako indičtí sádhuové osvobodit se od potřeb těla, od hladu, zimy a horka, únavy a od všeho pohodlí. Jsem plná obdivu a jakoby očarována. Sundávám si sárí, které je zde nepotřebné, a obtočím si jen kousek látky kolem krku, což stačí. Večer se zahalím do své červené tibetské deky a uložím se svou slaměnou rohoží na kameny. Když mám přes den hlad, vypiji sklenici mléka v čajovně nahoře na kopci.

Prem Singh, starý muž, který tu čajovnu vede, si nás všech velice váží, i když nemáme žádné peníze. Daruje nám dokonce i mouku a zeleninu.

30. července 1973

Dnes se Himálaje třpytí v západu slunce mezi těžkými červenými dešťovými mraky: kolem září země očištěná a zúrodněná monzunem. Někoteré květiny a zelenina prudce vyrážejí a jsou gigantické, krávy dávají spoustu mléka. V Indii je teď doba nadbytku, doba vláhy a zeleně. Indická země je obrovská, štědrá matka, schopná všechny uživit. Říkají mi, že v této době se jógini a sádhuové odebírají do ústraní k dlouhým meditacím, při kterých nevycházejí dva nebo tři měsíce.

8. srpna 1973

Prošla jsem důležitým obdobím a měla jsem čas i místo, abych pěstovala meditaci. Babadžího přítomnost je tu neustále, mám ji v sobě a ti druzí ji cítí v mé blízkosti: pro mne to je skoro posedlost. Občas ho v sobě cítím jako pronikavé světlo, občas mi je, jako bych se stala jím samým. Zdálo by se, že je to můj pouhý výmysl, ale je to i skutečnost.

Přišel Šankara, je to Angličan, žák Nantina Báby. Je oděn jako putující mnich, vlasy má spletené do dlouhého copu obtočeného kolem hlavy. Vypravuje o svém guruovi, který je současně i proslulý ajurvédský lékař. Hovoří o léčivých bylinách, o dietách, které uzdravují. On osobně žije jen z ovoce a zeleniny a vaří nám obrovské porce brambor a jablek. Nantin Bába právě medituje v odloučenosti v lesích a i Šankara musí absolvovat dlouhé fáze meditací. Jediné, co ho na jeho dietě trápí, je, že je pořád vyhladovělý.

30. září 1973

Můj čas v Dina Pani se pomalu chýlí ke konci, stejně jako monzun. Vzduch je svěží a čistý, půda úrodná a bohatá. Včera byl měsíc orámován velkou třpytící se duhou. Ráno přijede do Almory Babadží a já odcházím, abych se tam s ním setkala.