Dešťový oblak
Z Lotosové sútry, kap. 5, zkrátil a upravil Petr Pavlík
Tehdy oslovil Vznešený ctihodného Kásjapu, zvaného Velký, v přítomnosti dalších významných žáků:
„Výtečně, výtečně, Kásjapo. Dobře hlásáš pravé požehnání, kterým je Takto jdoucí. Je vskutku nezměrné, bez hranic, bez jakéhokoli srovnání. I kdybys ty nebo kdokoli jiný strávil celé věky, nelze je nikdy plně vyjádřit.
Jediný Takto jdoucí, jakmile dává nějaké poučení, vždy dohlédne až k jeho konci, kde se sbíhají všechny nauky. Stejně tak dohlédne až do nejzazší hlubiny mysli každé bytosti, snadno a bez překážky. Je to proto, že jeho poznání je úplné, a právě tuto úplnost nabízí ostatním bytostem.
Představ si, Kásjapo, různé rostliny, rostoucí na lukách, v hájích i v houštinách, na půdě úrodné i kamenité, v údolích či na horách, rostliny nepřeberných tvarů a barev, od drobných bylinek přes husté keře až po vysoké stromy.
Představ si nyní velký dešťový oblak, který po konci období sucha zakryje celou oblohu, mrak nasycený vlhkostí, obtěžkaný spoustou vláhy pro celý širý kraj. Začne z něj pršet, nejprve drobný a potom hustý, vydatný déšť, a všechna ta vláha proniká ke kořenům oněch rostlin, všech těch bylin, keřů a stromů, a z kořenů se dostává dál do stonků a kmenů, a odtud až do listů. Každá z těch rostlin, ať už malá, prostřední či velká, tím dostane svůj příděl vláhy.
Voda, která spadla z toho dešťového mraku, tak pomůže všem těm rostlinám vyrůst, vyhnat nové listy, rozkvést a přinést plody. Ty ovšem, třebaže vzešly z té samé vláhy, kterou jim poskytl ten samý mrak, budou mít své zvláštnosti a odlišnosti, podle založení té které rostliny.
Právě tak je to, Kásjapo, s Takto jdoucím. Ten vyvstane jako obrovský dešťový mrak na obloze a jeho hromový hlas se rozléhá všemi světy:
„Jsem Takto jdoucí, nikde nepobývající, plně probuzený, pravého, plného poznání, učitel bohů i lidí, chápající svět. Jsem Buddha, jsem ten, jenž je právem oslovován Vznešený. Tím, že jsem došel na druhý břeh, mohu tam převést i druhé, tím, že jsem probuzený, mohu probudit i druhé, tím, že jsem svobodný, mohu osvobodit i druhé, tím, že jsem utichlý, mohu utišit i druhé. U tohoto života i všech dalších chápu jejich souvislosti. Jsem ten, kdo rozumí věcem, kdo vidí do věcí, kdo chápe cestu, kdo otvírá cestu, kdo učí cestě. Vy všichni bohové, lidé i další bytosti, přijďte a slyšte pravé učení, přijměte dharmu.“
A jak vlastně, Kásjapo, učí Takto jdoucí? Každá bytost, podobně jako ony rostliny, žije svým vlastním způsobem ve svém vlastním prostředí a vidí to jako způsob, platný i pro druhé. Avšak jediný Takto jdoucí správně vidí jejich omezení a chápe je v plnosti bez jakýchkoli zábran. Podobně jako vláha z dešťového oblaku umožní vyrůst všem těm bylinám, stromům a keřům do různých tvarů a nakonec vydat plody, aniž by věděly, co jim je společné, stejně tak i Tato jdoucí, podle toho, jak čte přání a touhy v myslích jednotlivých bytostí, tak je také vede a ochraňuje způsobem jim přiměřeným, aniž by jim hned sděloval onu hlubokou moudrost, která je všechny sjednocuje.
Ty, Kásjapo, a někteří další, jste totiž dospěli k velice vzácné věci, a to, že jste schopni pochopit, že Takto jdoucí vždy učí pouze v souladu s tím, co je přiměřené, co je vhodné, co je odpovídající. Proč vás chválím? Protože přijmout fakt, že Buddhové vyučují podle toho, co je přiměřené, je nesmírně těžké, a pro člověka téměř nepřekonatelné.“