Podobenství o voru (z M. 22)
Představte si, mnichové, že jde nějaký člověk po cestě a spatří rozlehlou vodní plochu. Břeh na jeho straně je nebezpečný a hrozivý, zatímco břeh kdesi daleko na druhé straně je bezpečný a mírný. Protože tam není žádný člun ani přechod umožňující mu dostat se z jednoho břehu na druhý, řekne si:
"Je to obrovská vodní plocha - co kdybych tu sebral rákosí, větve a kmeny, svázal si vor a na něm ji usilovnou prací rukama i nohama bezpečně překonal až k druhému břehu."
Učiní tak, dostane se na druhý břeh, avšak tam si vzápětí řekne:
"Ten vor mi byl vskutku užitečný, vždyť jsem na něm usilovnou prací rukama i nohama bezpečně dosáhl druhého břehu. Co kdybych si ho teď naložil na hlavu a na ramena a pokračoval dál v cestě dle libosti?"
Co si o tom myslíte, mnichové? Bude to správné počínání, jak naložit s vorem?
„Nebude, pane.“
Co by tedy měl ten člověk dělat, jak by měl naložit s oním vorem?
Tehdy, mnichové, když překonal vodní plochu a bezpečně již dosáhl druhého břehu, by si měl říci:
"Třebaže ni tento vor byl vskutku užitečný, co kdybych ho ale teď vytáhl a uložil na suchý břeh či nechal ve vodě časem klesnout ke dnu, opustil ho a pokračoval dál v cestě dle libosti?"
To je mniši, jak by ten člověk měl správně naložit s vorem.
A právě tak, jako je to s vorem, který slouží k překonání a nikoli k podržení, tak je tomu i se svatou Dhammou, kterou zde učím.
Proto vy, mnichové, byste měli pochopit toto podobenství o voru a oprostit se od lpění nejen na nesprávných učeních, ale dokonce i na tom správném.